Dvatisíce teď.
9. listopadu 2010 v 21:45 | Christophery
Ta elle mě vždycky tak dostane.
Napustila jsem si vanu a uvažovala o životě.
O něm.O tom debilovi.
O tom,jak nemám ráda svoje tělo.
O budoucnosti.
O hadrech a kosmetice.
O hudbě.
Ano,stihla jsem toho hodně.K ničemu zásadnímu jsem ale nedošla.
Jenom,že je mi prostě líto,jak to s ním dopadlo.Já naivka jsem si slibovala něco víc.Vlastně,skoro happy end.Ale skončilo to tím,že se spolu nebavíme.Respektive já s ním.
A včera mi po týdnu od té chvíle napsal.Snažim se,myslím.Jenže,mě bude ještě nějakou dobu trvat,než se vzpamatuju a budu mu schopná odpustit,nebo zapomenout.
Protože to bolelo a bolí to stále.Na důkaz toho jsem včera brečela.Před spaním.
Zde hledá